Rozhovor s Radkem Hoppe: 3.série Bones už je nadabovaná
17.3.2009 | by gilly8
Zhruba před měsícem jsem zveřejnila aktualizovaný profil Radka Hoppeho, který mi poskytl Radek samotný. Napadlo mě položit mu pár otázek o dabingu, seriálu Bones/Sběratelé kostí, jeho hudební kariéře, ap. Někteří z Vás také přispěli svými otázkami. Před pár dny mi Radek poslal odpovědi na naše otázky a určitě Vás bude zajímat to, co nám prozradil o seriálu Bones. TV Prima už má nadabovanou 3.sérii, takže se jí 100% dočkáme:-). Bohužel pravděpodobně až po odvysílání reprízy prvních 2 sérií. A teď už jdeme na zmíněný rozhovor s Radkem:
1. Zajímalo by mě, jak vypadá život dabéra? Máte pravidelný přísun práce nebo nikdy předem nevíte, kolik toho následující měsíc budete dabovat?
Práce v dabingu je stejná jako každé jiné svobodné povolání. Pokud nemá herec/herečka nasmlouvané natáčení na nějaký čas dopředu, např. v případě, že má průchozí postavu v seriálu, nikdy neví, kolik práce následující měsíc bude. Jinak život dabéra, nebo chcete-li hlasového profesionála, protože mimo dabingu jako takového se někteří z nás věnují i namlouvání komentářů, počítačových her, reklamních spotů apod., je poměrně hektický a to především z důvodu nutnosti rychlých přesunů mezi studii, což bývá často v dopravní špičce. Myslím, že je to ideální práce třeba pro člověka, který trpí na žaludeční vředy:-).
2. Jak jste se k dabingu dostal? Pamatujete si, kdy jste daboval poprvé a koho?
Začátkem devadesátých let, krátce po revoluci, nastal v dabingu obrovský boom. Vznikalo neuvěřitelné množství videopůjčoven a všechny filmy bylo zapotřebí namluvit. V té době přicházela i spousta dětských a rodinných filmů, ale dětí schopných zvládnout tuto specifickou hereckou disciplínu nebylo mnoho. Produkční se proto obraceli na děti, které měly nějakou zkušenost s hraním ve filmu a tudíž i s postsynchrony. Jen upřesňuji, že pojmem postsynchron je míněné dodatečné namlouvání dialogů k filmu, protože zvuk natočený na “place“ je díky okolním nežádoucím ruchům v podstatě nepoužitelný a slouží jako vodítko právě při výrobě postsynchronů. Já jsem v té době, na podzim v roce 1990, dokončil práci na filmu Zdeňka Zelenky Freonový duch a po dokončení postsynchronů mi bylo nabídnuto zkusit i dabing. Zprvu jsem to odmítnul, protože jsem byl přece “zkušený“ jedenáctiletý herec a očekával jsem pouze nabídku velkých rolí. Když mi z dabingu zavolali znovu asi tři měsíce nato, byl jsem šťastný, že to můžu zkusit. Můj první film se jmenoval The Goonies (S. Spielberg 1985) a rovnou jsem dostal jednu z hlavních rolí. Když si vedle mě sedl Petr Oliva, rozklepaly se mi kolena. Miloval jsem seriál Profesionálové a najednou vedle mě byl “Bodie“ a já si řekl: “Tak tohle je teda něco!“
3. Jaké předpoklady musí člověk splňovat, aby se mohl stát dabérem? Je k tomu potřeba něco speciálního?
Být bez vady řeči, nepoužívat žádný (ani pražskééé) dialekt , mít v pořádku oči, uši a hlasivky a když ne v pořádku, tak je mít alespoň nemocné tak, aby to na poslech bylo zajímavé, disponovat ucházejícím hudebním sluchem a citem pro rytmus řeči, pokud možno znát nějaký ten jazyk (nejčastěji se setkáváme pochopitelně s AJ), rychle číst a mít dobrý postřeh. Když se k tomu přidá ještě talent a trocha toho hereckého štěstíčka, je to asi vše.
4. Jaký film či seriál považujete z hlediska dabingu za svoji nejlepší práci?
Na to je dost těžké odpovědět, protože si samozřejmě nepamatuji všechny tituly na kterých jsem se podílel, ale řekl bych, že jeden z filmů o kterých si myslím, že se z hlediska dabingu opravdu povedly, je “Havana Blues“. Točili jsme to asi před rokem a půl a ten příběh mě dostal. Je to o mladých muzikantech z Kuby, kteří chtějí prorazit se svojí kapelou a jelikož jsem sám aktivní muzikant, to téma je mi dost blízké. Navíc je ten film výborně, nekomerčně natočený.
5. Jak se vám pracovalo na seriálu Sběratelé kostí? Jak jste vycházel s kolegy-dabéry?
Sběratelé kostí je výborný seriál současnosti se vším, co k němu patří a co dnešní divák očekává.. Je velice dynamický, náročný na různé efekty a vyšetřování je vedeno v této době velmi populárními metodami, tj. především je vyzdvihována práce v laboratořích, pitevnách či zázraky počítačových expertů. V podstatě zkoumání poločasu rozpadu uhlíku v organických nečistotách na podrážkách Cimrmanových bot:-).
S kolegy dabéry jsem vzhledem k tomu, že některé potkávám už bezmála 20 let a vídáme se opravdu často, vycházel velmi dobře. Zrovna na “Kostech“ jsem se potkával ale jen s Pájou Tesařem a to proto, že ve spoustě dílů byly naše postavy často v dialogu a tak nás logicky produkce dávala společně.
6. Sledujete seriál Sběratelé kostí v televizi? Víte, jak to dopadne s Vaší postavou (Zack Addy) ve 3. sérii, která zatím nebyla v ČR odvysílána?
Na televizi v podstatě nemám vůbec čas, takže nesleduju. Po večerech, když děti usnou, většinou pracuji, nebo dělám něco pro kapelu, případně cvičím na kytaru.
Zack Addy na konci druhé série odjíždí na vojenskou misi, tuším do Iráku, ale ve třetí sérii se moje postava opět vrací k týmu Dr. Brennanové, protože a to přímo cituji Zacka: „Nezapadnul jsem do kolektivu.“ Zack Addy má zkrátka rád své povolání, svůj klid na práci a i když to snad nebylo nikdy přímo řečeno, platonicky miluje Dr. Brennanovou.
7. V televizi jsme zatím viděli 2 série Sběratelů kostí - pracujete už na dabování 3.série?
Třetí série už je nadabovaná a jestli si správně pamatuji, máme natočených deset nových dílů. Kdy se ovšem budou vysílat, netuším.
8. Neunavuje Vás někdy dabing? Není pro Vás rutinou?
Tahle práce má jednu velikou výhodu a tu, že se všichni sice potkáváme často, ale ne denně a ne na stejném pořadu, takže to není úplně jednotvárné. Na druhou stranu pokud pracujete na seriálu, který má např. 150 epizod a je to dílo nevalné hodnoty, trochu stereotyp to je, přiznávám, ale mezi jednotlivými natáčeními je časový, třeba týdenní odstup, takže člověk má čas vydechnout a vystoupit z role.
9. Na jakém filmu či seriálu nyní jako dabér pracujete?
V současnosti mám roztočený seriál “Sladká Laura“, kde mám jednu z hlavních rolí a užívám si postavu prvního milovníka. Také mám průchozí roli v seriálu “Lalola“, podílím se na dokumentech “Hollywoodský zpravodaj“ a „Hvězdy červeného koberce“ a příležitostně mluvím např. v seriálu Las Vegas: Kasino IV.
10. Zmínil jste se, že namlouváte i počítačové hry - v jaké jsme například mohli slyšet Váš hlas?
Tak z těch si pamatuji jen dodatečné rozšíření dnes již legendární hry Vietcong, Penumbra: Requiem, nebo Stalker: Clear Sky. Her jsem dělal v životě jen pár.
11. Kromě dabingu se věnujete i hudbě? Proč zrovna americké country?
Muzice se aktivně věnuji od cca 16 ti let a začal jsem jako asi většina kytaristů u nás, tj. na obyčejnou španělku u táboráku. Později jsem díky různým kamarádům objevil bluegrass a okamžitě mě ta muzika oslovila. Líbila se mi bravurní rychlá sóla, dokonalé zpěvy a především to, že ta hudba je ve většině případů durového charakteru. Jenže postupem času jsem si uvědomil, že mě stále více přitahují zvuky elektrických nástrojů, především kytar a baskytar a také kapely, které hrají s bicími.
A protože jsem již od dětství znal písně M. Tučného, P. Bobka , Fešáků atd. zůstal jsem u tohoto žánru, jen jsem začal hledat původní interprety, kořeny té hudby jako takové, různé instrumentalisty od kterých bych se mohl učit a také jsem si koupil svou první elektrickou kytaru a našel na ní učitele. To mi dalo opravdu hodně, protože jsem se dostal k různým výborným kytarovým školám a naučil se alespoň trochu hrát z not.
Ta hudba se za posledních řekněme 80 – 100 let neuvěřitelně vyvinula a dnes v ní najdete v podstatě všechny žánry (snad krom HC nebo metalu), které zažily svou zlatou éru v minulém století. Od tradiční písně, přes blues, bluegrass, western swing, hillbilly, rock ´a ´ billy , rhytm and blues, R ´n ´R, jazz, cajun, zydeco, soft rock, funky, nebo dokonce i reggae. Samozřejmě ne v úplném slova smyslu, ale na rozdíl od nás je úžasné, že Američané dokáží někdy až neuvěřitelně propojit různé styly a dát tak vzniknout velice zajímavým projektům. V jižních státech USA asi ne tak úplně, tam se dost dbá na tradici, ale jinde je to celkem běžné. Oni zkrátka neškatulkují. Např. dnes velice populární duo “Big and Rich“ má jednu výbornou skladbu s černošským country-raperem, který si říká “Cowboy Troy“ a je to úžasné.
Country je výborná muzika, ale není pro každého. Jen pro ty co nejsou líní poctivě poslouchat a hledat. Pokud vám někdo řekne tu dle mého nejblbější odpověď na otázku co poslouchá za muziku a to: “Já poslouchám všechno kromě dechovky“, je to s největší pravděpodobností hudební ignorant, jehož největším posluchačským zážitkem je karaoke v místním baru. Já mám například k dechovce velikou úctu a zahrát dobře některou z našich lidových písní je obrovský kumšt, který většina hamburgrizovaných konzumentů nedokáže ocenit ani pochopit. S country je to podobné.
12. Jak stíháte zkoordinovat Vaše pracovní ativity a hudbu?
Muziku mám hlavně jako koníčka, takže práce má samozřejmě vždycky přednost, i když dabing je poměrně flexibilní povolání, takže to lze celkem bez problémů zkombinovat.
13. Je možné si Vaši skupinu v nejbližší době poslechnout někde naživo?
Moje skupina se jmenuje The Weasterners a hrajeme převážně v Praze v klubech. Kdo by se chtěl někdy přijít podívat, může kouknout na náš profil http://bandzone.cz/weasterners, kde jsou termíny napsané.
14. Máte ve svém volnu čas na filmy/seriály nebo knihy? Jaké Vás v poslední době zaujaly?
Jak jsem již psal, doma je to s televizí bez šance a přitom bych chtěl tolik věcí vidět. Občas si se ženou něco stáhneme z internetové půjčovny, ale to je opravdu svátečně. V kině jsme byli nedávno, chtěl jsem vidět film Hlídač č. 47. Moc se nám to líbilo, ten příběh má dle mého hodně reálné rozměry, to mám rád. Já vlastně když můžu, koukám jen na naší tvorbu.
Zahraniční filmy vidím v práci. A co se týká literatury, tak zrovna nedávno jsem se dostal k velice zajímavému titulu. Je to dost známé dílo spisovatele Karla Ptáčníka “Ročník jednadvacet“ a náhodou jsem ho našel vzadu v knihovně a to je také obrovsky silný příběh. Jinak je mým nejoblíbenějším autorem Američan John Irwing a také jeho krajan John Steinbeck.
Zdroj: Radek Hoppe
Komentáře
Přehled komentářů
Chci moc poděkovat za profil herce Radka Hoppeho z února 2009 i za rozhovor s ním z března (ač obé poskytl sám) :-) Jak tady bylo psáno, málokde se o něm člověk něco dozví, natož aby viděl jak vypadá... Jeho dabingovou práci sleduji už několik let a jeho hlas, kterým promlouvají postavy z obrazovky (ač kladné, které mi jsou pak velmi blízké, či záporné, které se mi pak zdají lidštější ) mi zní hrozně příjemně na poslech. Za tuto jeho práci v dabingu mu patří mé velké díky!
Díky
(J.J., 1. 8. 2009 20:52)