Jdi na obsah Jdi na menu
 

Úvodní strana > Povídky

Osudové setkání

5.část


Autor: Jitka Brhelová
Pár: Booth a Brennanová

 



* * *

„Víte, nechci, abyste si o mě mysleli, že jsem „drbna“, když často pozoruji lidi z oken svého bytu...ale jsem už stará, nikam nechodím, a ani se s nikým moc nestýkám. Občas za mnou přijede syn s rodinou, ale jinak nikdo,“ stará paní se odmlčela.
„Madam, nevadí nám, že pozorujete lidi ze svého bytu,“ využil chvilky Sweets.
„Dobře,“ usmála se. Povím vám tedy, co jsem viděla ve čtvrtek večer, když jsem se zase dívala ven... To auto jsem tady viděla poprvé. Bylo velké, barva byla světlá, ale odstín vám neřeknu. Z chodby jsem slyšela hluk, nějaké kroky a hlasy. Nechtělo se mi vstávat a jít ven na chodbu, tak jsem čekala u okna, co se bude dít. Ven vyšli tři postavy, jedna byla určitě žena, ta mladá slečna ze sedmého poschodí. Něco hovořila, ale moc jsem tomu nerozuměla. Vyznělo to jako „proč to děláte,“ nebo tak nějak. Osoba co šla za ní, jen povídala „pohni, pohni,“ a svírala za ramena druhou osobu. Těm dvěma jsem neviděla do tváře, nevím kdo to byl. Pak všichni nasedli do auta a odjeli.“
„Paní Sandersová, kdo to auto řídíl?“
„Byla to ta žena. Ten, kdo ji popoháněl, seděl vedle ní.
Pánové, je mi moc líto, že jsem na tohle neupozornila už dříve...“ paní se odmlčela...“než jste se tu objevili vy. Ale netušila jsem... mohla jsem jim třeba nějak pomoct.“
Zesmutněla.
„Neberte si to za vinu, nemůžete za to,“ snažil se starou paní uklidnit Sweets.
„Vzpomínáte si ještě na něco? Nějaké detaily. Cokoliv,“ zeptal se Booth.
„Ne, je mi líto.“
„Děkujeme Vám. Pokud si ještě na něco vzpomenete, zavolejte.“ Booth podal paní Sandersové svoji vizitku. Pak se rozloučili a agenti FBI odešli.

Cestou zpět navštívili zbytek nájemníků domu, ale nikdo jim už nedokázal pomoct. Ani ne z poloviny, jako ta stará paní z bytu 3E.
„Sweetsi, stavíme se za Kůstkou, je v bytě zavražděných a pak zajedeme k nám na ústředí.“
„Jistě. Boothe, myslíš, že to byl vrah? Ten, který jel s nimi v tom autě.“
„Je to možné, ale musíme mít důkaz, který by to potvrdil. Bylo by dobré, kdyby někdo ze šprtů přišel s něčím, co by nás posunulo v tomhle zapeklitém případu dál. Za chvíli bude večer a my nic nemáme.“
Sweets zatvářil kysele a vytáhl z kapsy svého šedého saka mobilní telefon, který mu vibroval. Na displeyi bylo napsáno Daisy.


„Oh, Lancelote... jsem tak ráda, že tě slyším“ rozplývala se Daisy s telefonem v ruce nad kostrou na svém pracovním stole. „Přišli jste už na nějakou stopu? A co dr. Brennanová, našla něco?“ vyhrkla ze sebe Daisy na Sweetse.
Na druhém konci se ozval Lance. „Zatím nic určitého, kromě jedné výpovědi očitého svědka. Daisy, našla jsi něco?“
„Ano,Lanci, našla. Teda spíš to našla Angela. Zjistili jsme, že muž zemřel na jedinou bodnou ránu do srdce. Máme i vražednou zbrň. Ale zajímavější je fakt, na který přišla Angela. Muže srazilo auto a přejelo mu přes hrudník v oblasti pánve. Našli jsme stopy po kolech na kostech.“
„Au, to je hrozné,“ sykl Sweets. „Přišli jste ještě na něco?“
„Ano, Angela zjistila, že stopa velikostí odpovídá velkému osobnímu vozu nebo dodávce. Angela se pokusí zjistit, o jaký typ pneumatiky jde a na které typy vozů se používá.“
„Můžeš mi ještě říct, o jakou vražednou zbraň jde, Daisy?“
„Samozřejmě. Jde o nůž na porcování masa a používá se v profesionální gastronomii. Je od firmy Messer&Spoon.“
„Dobře, povím to Boothovi. Jdeme zrovna za dr. Brennanovou. Děkuji ti...a miluju tě Daisy.“
„Ohh, Lancelote, miluji tě. Myslím, že jsem zrovna dostala velkou chuť...“ ani to nedořekla, přerušil ji Sweets „Miláčku, počkej s tím na večer. Musím už jít.“
„Dobře, ještě ti zavolám. Pa,“ odpověděla Daisy roztouženým hlasem a zavěsila.


Booth zůstal stát před Sweetsem s údivem ve tváři.
„Tohle mělo znamenat co, Sweetsi?“
„Vy si s dr. Brennanovou netelefonujete?“ usmál se na Bootha Sweets.
„Ano, voláme si, ale ne takhle v práci. Sweetsi buď profesionál.“
„Statistika průzkumu lidské osobnosti prokazuje, že každý jedinec, který má svůj protějšek, by měl minimálně dvakrát za den projevit náklonost vůči tomu druhému. I když je v práci.“ „Chceš mi namluvit, že bych měl Kostičce vyznávat lásku kdykoliv a kdekoliv, aniž bych se ohlížel, jestli mi náhodou kolem uší neprosvištěla kulka nebo nevyslýchal zrovna podezřelého?“ Booth nasadil svůj „pozoruhodný“ výraz, který měl pokaždé, když se mu zdálo něco bláznivého nebo bizarního charakteru.
„Tak nějak,“ pousmál se Sweets a raději už mlčel, neboť byly u dveří bytu 7C. Nestačil Boothovi říct, na co přišla Daisy.


„Ahoj Sweetsi, otočila se Kůstka čelem k psychiatrovi a široce se usmála na Bootha. “Zjistili jste něco?“
„Moc jsme toho nezjistili.“
„Volala mi Camilla, že Daisy přišla na příčinu smrti toho muže. Angela našla stopu od pneumatiky na pánvi zavražděného. Teď zjišťují, jaký druh pneumatiky to byl. Máme i vražednou zbraň.“
„Sweetsi, proč jsi mi nic neřekl?“ obořil se Booth na Lance.
„Skoro jsi mě nenechal promluvit. Místo případu jsme analyzovali...“
„Dost, to by stačilo,“ křikl Booth na Sweetse.
„Děje se něco, pánové, o čem bych měla vědět?“
„Ne, nic, Kůstko. Vraťme se k případu. Co jste zjistili?"
„Podle prozkoumání stop, které jsme našli v obývacím pokoji a koupelně, jde o lidskou krev. V laboratoři zjistíme, jestli jde o krev obětí. Odebrali jsme i vzorky z ložnice. Technici našli rozbitou skleněnou vázu se stopami krve. Poměříme rozměr dna vázy a rozměr rány na hlavě mrtvého muže. Vrah ho nejspíš omráčil. Jsou to ale všechno jen doměnky, v laboratoři zjistíme víc. Odvezeš mě do Jeffersonu?“
„Ok, fajn, tady jsme zatím skončili. Nechám byt zabezpečit, aby sem nikdo nechodil. Se Sweetsem pojedeme na ústředí udělat papíry k případu.“


„Tělo ženy leželo ve vodě dva dny. Počítal jsem to. Tělo by nemělo takto vypadat,“ konstatoval dr. Edison a zvedl tvář od těla, aby se podíval na dr. Saroyanovou.
„Jak to myslíte, dr. Edisone?“
„Pokud tělo vykazuje zranění, jako jsou tato, a poté je ponořeno do vody, mělo by být více rozložené. Bakterie, které obsahuje voda, by vnikaly do zranění a urychlovaly by tak rozklad těla.“
„Chcete tím naznačit, že tělo mohlo být kryonizované?“ „Ano. Udělám pár testů a uvidím, co prozradí výsledky.“
„Dobře a příčina smrti, dr. Edisone?“
„Zatím jsem nezjistil, co bylo bezprostřední příčinou smrti, ačkoliv měla oběť po celém těle mnoho četných bodných ran...žádná by nepřivodila smrt. Vražednou zbraní byl zřejmě...“
„...byl nůž na porcování masa.“
Dr. Clark Edison se otočil zády k tělu a viděl stát za sebou Wendella.
„Jak jsi na to přišel tak rychle, Wendelle?“ zeptal se nevěřícně Clark.
„Pomohla mi Angela. Ale nejdřív jsem zjistil, co by způsobilo taková zranění. Začal jsem s odléváním řezných ran na kostech. Když jsem je měl hotové, dal jsem to Angele pro porovnání. Víte, že má Jefferson v archivu více než dva tisíce různých bodných a sečných zbraní? Je to fascinující. No ale zpátky k případu. Angelu napadlo,že by mohlo jít o stejnou vražednou zbraň, kterou byl zabit Corwin. Porovnala odlitky s vražednou zbraní a měla shodu. Oba dva byli zabiti stejnou zbraní.“
Wendell měl naprosto triumfální výraz radosti. Clark ne.
„Takže vražednou zbraň objasnila vlastně Angela, nemám pravdu, Wendelle? usmál se jízlivě Clark.
„Máš, ale jen z části. To díky mě zjistila, o jakou zbraň šlo,“ odpověděl hbitě Wendell.
„To by stačilo, pánové,“ vstoupila jim do již vražedné diskuze Camilla.“Všichni, kdo pracují v Jeffersonově institutu jsou jeden tý. Uvědomte si tento fakt, pánové.“
„Jediný jednotlivec široko daleko jsem tady já, protože já jsem „Král labáku“,“ vykřikl Hodgins s úsměvem.
„Doktore Hodginsi, objevili jste něco zajimavého v našem případě?“ utnula jeho radost Camilla.
Jackův úsměv se zmenšil, ale i tak vypadal štastně. „Ano, mám objev. Bylo mi divné, že na krvavé stopě, kterou jsme našli na břehu jezera byli larvy a v těle mrtvé se nenašel ani jeden. Nedalo mi to a porovnal jsem DNA krvavých stop a DNA krve Susan Tradeové. Neshodují se. A než, kdokoliv z vás, řekne, jestli náhodou nebyla krvavá stopa Steva Corwina, odpovídám, že nebyla ani Corwina,“ vypravil ze sebe v neuvěřitelné rychlosti Hodgins.
„Čí je teda krev na břehu?“ zeptala s Camilla.
„Nevím, ale s jistotou vím, že je lidská.“
„Další oběť?“
„Nebo krev vraha. Ale při takové ztrátě krve musel být vrah dost vážně zraněn.“
„Nemyslím, že je to krev vraha. Možná další oběti. Musím zavolat Boothovi a říct mu, na co jsme přišli.“
„Camillo, budeš mě a Angelu dnes ještě potřebovat?“ zeptal se Jack.
„Dnes už s tímto případem více nepohneme. Můžete odejít domů Jacku.“
„OK. Král labáku opouští labák, aby si vyzvedl svoji krásnou ženu a odvezl si ji domů, na svůj hrad. Mějte se lidi.“
Naposledy se usmál na přítomné kolegy a odešel.
„Doktore Edisone vy a i vy Wendelle můžete také odejít domů. Očekávám vás tady zítra ráno v sedm. Nashledanou.“


Camilla odešla do své kanceláře, aby informovala Bootha se Sweetsem o případu. Rozhodla se počkat na Temperance. Věděla, že příjde do institutu. Dělala to tak pokaždé, než odešla domů. Mezitím Hodgins odešel za svou ženou, aby ji oznámil, že byli propuštěny ze spárů Camilly a můžou odejít domů. Wendell s Clarkem zaevidovali veškeré důkazy, na které během dne přišli, vypnuli přístroje a odešli na pivo do Father´s Foundation, na kterém se domluvili. Ačkoliv v práci proti sobě dost často „bojovali“, mimo laboratoř byli dobrými přáteli.


U vchodu se minuli s Wendellem a Clarkem.Prohodili spolu pár slov k případu a pak se rozešli. Camilla byla ještě pořád ve své kanceláři, když k ní přišel Booth, aby spolu probrali všechny zjištěné důkazy a stopy k případu, které mu Cam stačila zavolat před tím, než dorazil do Jeffersonu. Shodli se, že i když případ měl za sebou teprve první den vyšetřování, pohnuli se o pěkný kus dopředu k vyřešení. Ačkoliv s tím vůbec nepočítali. Brenn si to mezitím namířila do kanceláře za Angelou.


„Ahoj zlato, kde ses toulala celý den?“ přivítala svoji kamarádku Angie.
„Byla jsem s Boothem v bytě obětí. Našli jsme tam stopy a potřebujeme je nechat prověřit v systému. Taky uděláme laboratorní testy krve, kterou jsme našli. Booth mě přemlouval celou dobu, co jsme jeli v autě sem, abychom to nechali na zítra. S radostí jsem souhlasila. Už se těším domů za Christine. Navíc prý Camilla pustila všechny domů.“
„Ano, pustila. Máme se tady všichni sejít zítra ráno v sedm hodin.“
„Dobře. Booth je teď u ní. Projednávají důkazy. Angelo, myslela jsem, jestli bysme dnes večer nepovečeřeli všichni spolu, když je Michael u nás.“
„To je dobrý nápad. Řeknu to Hodginsovi.“
„Co mi řekneš, miláčku?“ Láskyplně pověděl Jack, když se objevil ve dveřích kanceláře.
„Zlato, dnes budeme večeřet u Brenn a Bootha.“
„To je skvělý nápad, dámy. A co bude dobrého? Bude vařit Booth?“
„Máš něco proti mému jídlu, Hodginsi?“ proběhlo Jackovi za zády. Když se otočil, stál za ním Booth.
„Vůbec ne, Boothe.“
„To jsem rád, protože k večeři budou těstoviny s rajčatovou omáčkou a kuřecím masem.“
„Dobrá, už se těším,“ odpověděl Jack.
„Angelo, zatím jeďte s Hodginsem k nám. Dorazíme za chvilku, jen si tady vyřídím ještě nějaké záležitosti,“ řekla Brenn. „Dobře. Zlato, pojedeme. Cestou koupíme nějaké víno a dezert,“ pobídla Angela svého muže.
„Vemte zmrzku, ta je nejlepší,“ podotkl Booth s úsměvem a podíval se Kostičce do očí. Jeho úsměv oplatila svým a v očích se jí přitom objevily jiskřičky.
„Boothe, jdu do své kanceláře, vezmu si tam papíry a můžeme jet.“
„Dobře, počkám tě u východu.“


Všichni najednou opustili Angelinu kancelář. Brenn si to namířila ke své kanceláři a Booth doprovodil Angie s Jackem k východu z labáku. Nestihl se s nimi rozloučit, aspoň prozatím, když mu v kapse zazvonil telefon.


„Booth. Ahoj Rebecco, co se děje?“ Jeho hlas znervózněl, protože se hovor týkal Parkera a jeho tráveného víkendu u Bootha a Kůstky.
„Ne, nevadí mi to. Zítra ho vyzvednu u školy. Měj se.“ Zavěsil telefon a šel za Kůstkou.

„Kůstko, už jsi připravená na cestu domů?“
„Ano, ještě si vezmu tyto podklady. Ačkoliv nemám moc času, chystám se napsat další knihu. S vydavatelem nemám dohodnutý termín odevzdání, což mi vyhovuje.“
„Nevěděl jsem, že píšeš další knihu?“
„Mám jen první tři kapitoly. Ani nevím, kdy ji dokončím. S takovým návalem práce...musím se věnovat svoji rodině...“ „Nepřekážíme ti doufám, myslím tím já a Christine?“ Booth zesmutněl. Věděl, že když mu Kůstka oznámila, že je těhotná, v jeden okamžik se oběma změnil život. Nejvíce Kůstce. Jeho myšlenky přetnuly Kůstčiny slova.
„Boothe, jak si tohle můžeš myslet. Miluji tě, miluji Christine. Jsem nejšťastnější, když můžu být s vámi. Tolik jsme toho spolu zažili, že kdybych tě ztratila, zhroutil by se mi celý svět. A Christine je důkazem naši velké lásky. Nemusím mít tuhle práce, nemusím být slavná spisovatelka. Jen chci vás dva. O tom nebochybuj. Nikdy.“
„Věřím ti.“ Podíval se na Kůstku a něžně ji políbil. „Mám pro tebe novinku.“
„Jakou?“
„Přijede Parker. Už zítra.“
„Zítra? Ale kdo ho bude hlídat, když máme práci. Lacey má zítra přednášku a Christine půjde do školky.“
„To právě nevím. Řekl jsem Rebecce, že to není problém, že ho po škole vyzvednu. No dál jsem nad tím nepřemýšlel. Jsem rád, že bude zase s námi.“
„Můžeš si vzít zítra volno, aspoň po obědě. Vyzvednout Parkera ze školy, vzít Christine a jít s nimi do parku. Vím,že máme případ, ale kdyby se nic nezměnilo.“ Kůstka pohladila jemně po tváři muže, kterého milovala a zadívala se do jeho tmavých, nádherných očí.
„Zeptám se šéfa, myslím, že by to mohlo vyjít. Co bych si bez tebe počal, kdybych tě neměl. Všechno vyřešíš.“ Znovu se na ni usmál a opět ji políbil na rty.
„Měli bychom jít. Angela s Hodginsem jsou jistě u nás a umírají hlady.“
„Jdeme, mám taky hlad. A to musím ještě uvařit.“
„Můžeme vzít jídlo u Wonga. Nemusíš nic vařit.“
„Ne, uvařím. Budeme večeřet s přáteli. A navíc jsem slíbil, že budou těstoviny.“
„A zmrzlina, na kterou se obzvlášť ty moc těšíš,“ usmála se Kůstka.
„Jo, zmrzka. Víš, jak dopadla minule,“ usmál se na ni, chytili se za ruce a společně vyšli z kanceláře.


„To je dost, že jste doma,“ přivítal je Hodgins.
„Měli jsme toho ještě o trochu víc k vyřízení, než jsme mysleli,“ odpověděl mu Booth.
„Kde je Angela?“
„Šla přebalit Christine. Michael si hraje,“ odpověděl pohotově Hodgins.
Brenn mezitím vyšla po schodech nahoru a namířila si to přímo do pokoje své dcery.
„A co Lacey?“ zeptal se Booth.
„Už odešla domů. Říkala něco o přípravě na zítřejší přednášku. Nechtěla tam jít, nebyla pro ni nějak důležitá, ale když jsme přišli s Angelou, rozmyslela si, že tam přece jen půjde. Předala nám děti, vzala si věci a odešla.“
„Doufal jsem, že ji zastihnu a domluvím si s ní zítřejší hlídání. Pro jistotu,“ odpověděl Booth.
„Christine nepůjde zítra do školky? Myslel jsem, že se tam s Michaelem uvidí a budou si spolu hrát,“ řekl Hodgins.
„To jo, ale jen dopoledne. Ve dvě hodiny musím být u Parkerovi školy a vyzvednout ho. Rebecca odjíždí pryč o den dříve, než jsme se původně domluvili. Vezmu si půl dne dovolené a vezmu děti do parku. Má být hezky,“ dořekl Booth a téměř okamžitě zmizel v kuchyni a začal vařit.

Když přišly dámy dolů do obývacího pokoje, byla večeře hotová. Rajčatová omáčka voněla po celém domě. Brenn prostřela stůl a všichni společně zasedli k vynikající večeři, jak konstatoval Hodgins. Nejvíce se těšili na dezert, kterým byla čokoládová a vanilková zmrzlina. Nejvíce se na ni těšil Booth. Dobrá nálada trvala celý večer, i když děti už spali. Probírali se pracovní i mimo pracovní záležitosti. Bylo to opravdu skvělé zakončení jinak perného dne. Kolem desáté večer se přátelé rozloučili a popřáli si dobrou noc. Všichni byli šťastni.

Avšak tohle štěstí mělo brzy pominout...

* * *
Pokračování příště...
* * *



 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:DDDD

(ange, 23. 5. 2012 15:37)

super teším sa !! :-) som zvedavá čo sa stane :-/