Jdi na obsah Jdi na menu
 

Úvodní strana > Povídky

Osudové setkání

4.část


Autor: Jitka Brhelová
Pár: Booth a Brennanová

 



* * *

Booth se začetl do záznamů jistého pana Dowlinga. Od patnácti žil na ulici, živil se drobnými krádežemi. Skončil ve vězení pro mladistvé, kde dostal životní příležitost. Všiml si ho jeden muž, vzal ho pod svá křídla. Nabídl mu vzdělání i střechu nad hlavou. Pro sedmnáctiletého kluka z ulice něco vyjímečného. Dostudoval střední školu, pak univerzitu a nyní působí jako realitní makléř. Proto zřejmě pan Morrison prodal dům tak rychle, pomyslel si Booth. Tady jeho záznamy končí. Ještě pár přestupků za rychlou jízdu a tak... ale žádné větší zločiny. Boothův úsudek byl špatný. Skoro nikdy se nemílil, kdo se mu nezdál, většinou něco provedl. Ale v tomhle případě se spletl. Manželé Dowlingovi byly spořádaní, mladí lidé, kteří se nastěhovali do jejich sousedství. Booth vytáhl telefon a zavolal Kůstce a ujistil ji, že je všechno v pořádku. Jeho podezření bylo milné. Poté zavolal i Angele, aby ji uklidnil, že se nemusí bát. Nic se neděje.

Kůstka položila telefon. V tu chvíli ji pípl znovu. Byla to MMS zpráva. Na její tváři se rozzářil široký úsměv. Měla ho pokaždé, když byla s Boothem a s malou Christine. Zpráva byla od Lacey. Věděla, co v ní bude. Když Lacey hlídala Christine, posílala Kůstce MMS zprávy s fotkou malé. Otevřela ji. Byla tam Christine spolu s Michaelem. Oba dva měli špinavé pusinky od čokoládového pudingu.

Ozvalo se klepání na rám dveří. Byla to Angela.
„Ahoj, zlato, mám pro tebe hotovou identifikaci obětí.“
„Ahoj Angelo. Taky pro tebe něco mám. Máš u sebe telefon?“
„Jo, mám.“
„Něco ti pošlu.“
Ozvalo se pípnutí Angieho mobilu. Otevřela zprávu.
„Wow, Brenn, ta fotka je úžasná. Jsou roztomilé, naše dětičky.“
„To ano.“
„Booth měl pravdu.“
„V čem měl Booth pravdu?“
„Dnes, když byl za mnou v kanceláři mi oznámit, že děti jsou v pořádku u vás doma, řekl, že se nejspíš Michael zamiloval do Christine,“ a usmála se na Brenn.
„To ale není možné, aby...“ Angela ji přerušila.
„Brenn, to se jen tak říká, víš.“
„Aha, no mám se toho ještě hodně učit.“
„To my všichni. Celý život se učíme.“
„Máš pravdu Angie. Ale musíme se vrátit zpět k případu. Ať se pohneme z místa.“
„Dobrá, mám už hotovou identifikaci obou obětí. Můžeme se jít na ně podívat do mé kanceláře.“
Brenn se zvedla od svého pracovního stolu a následovala Angelu do její pracovny.

Angela předstoupila před velkou obrazovku. Z pracovního stolu zvedla ovládač a něco na něj naťukala. Na obrazovce se objevila lidská lebka. Ta se začala pomalu měnit na zrekonstruovaný obličej oběti. Byl to muž, běloch.
„Jmenuje se Tony Corwin. Věk třicetpět, obchodní zástupce u firmy Chapel. Bydlel na Roosvelt Street 567. A teď ta žena. Susan Tradeová, dvacetosm let, zdravotní sestra v Memory Hospital. Bydlela na stejné adrese jako Corwin.“
„To je zajímavé, můžeš mi to vytisknout? Já zatím zavolám Boothovi.“
„Jistě, hned to bude“ odpověděla jí Angela a přešla k tiskárně. „Ahoj Boothe, už víme, kdo jsou naše oběti. Mám i jejich adresu...Přijedeš pro mě?...Dobře, budu čekat. Ahoj.“
„Tady máš ty portréty“ Angela natáhla směrem k Brenn ruku, ve které držela dvě fotografie.
„Děkuji Angelo. Musím už jít, Booth tu bude každou chvíli,“ a vyběhla ven z kanceláře.


„Tony Corwin byl jedináček a rodiče mu zemřeli před lety. V práci si vzal na pár dní volno, měl se vrátit až příští týden. Proto ho nikdo nepohřešoval“ konstatovala Kůstka, když seděla v autě s Boothem a jeli do bytu Corwina.
„A ta žena?“
„Susan Trade, její rodiče a sestra žijí v New Yorku. Přiletí zítra. Jinak i ona měla ve své práci nahlášenou dovolenou.“
„Říkala jsi, že bydleli na stejné adrese. Myslím, že bydleli spolu. Navíc oba dva měli dovolenou ve stejném čase. Uvidíme, jestli u nich najdeme náznak něčeho, že by ti dva tvořili pár anebo nějaké stopy, které by nám pomohli při vyšetřování.“
Zazvonil telefon.
„Brennanová...dobře...děkuji Daisy“ a položila telefon. Daisy přišla na příčinu smrti Corwina. Byl bodnut do srdce. Vypočítala všechny řezné a bodné stopy, které zůstaly na žebrech a přes počítačovou simulaci zjistili, že zemřel na ránu do srdce. Taky měl zcela zdeformovanou oblast pánevní, což bylo následkem silných úderů neznámou zbraní. Navíc měl tržnou ránu na spodině lebeční. Výsledky z toxikologie ještě nedorazily.“
„Fajn, příčinu smrti máme. Teď ještě zjistit, čím byl zabit a kdo ho zabil.“
„Jetě čekám na výsledky ohledání těla Susan Tradeové. Pracuje na ni dr.Edison s Wendellem. Musím jim zavolat.“


Služební vozidlo FBI zastavilo u domu, kam je navedla adresa Tonyho Corwina.
„Pěkné místo k bydlení,“ pomyslela si Kůstka.
„Tak jdeme.“
Vešli do domu. Zaklepali na dveře 1A, kde bydlel správce domu, pan Walters. Dveře otevřel drobný prošedivělý mužík s vousy.
„Dobrý den, jsem zvláštní agent FBI Seeley Booth a toto je dr. Temperance Brennanová z Jeffersonského institutu. Volal jsem Vám kvůli otevření bytu Tony Corwina.“ prohlásil Booth.
Muž se na něj podezřívavě podíval. „Máte povolení?“
„Ano, pane. Máme“ a Booth vytáhl povolení k prohlídce bytu od státního prokurátora.
„Dobře, jen si vezmu klíče“ odpověděl správce a na chvíli se schoval za dveře svého bytu. Když se ukázal znovu, držel v ruce velký svazek klíčů. „Není tu výtah, musíme po schodech,“ upozornil je, zavřel dveře svého bytu a vydal se směrem ke schodišti.
Booth se podíval se na Kůstku, pak na točité schodiště směrem vzhůru. „Jdeme?“
„Jdeme“ pokrčila rameny Brenn a vyšla za Boothem po schodech.
„Pane Waltersi, neznáte ženu jménem Susan Tradeová?“ zeptal se Booth.
„Ano, znám. Moc milá slečna. Párkrát jsem ji viděl ve společnosti pana Corwina. Teprve před měsícem se sem nastěhovala, do jeho bytu.“ Muž se najednou zastavil a podíval se na agenta.
„Mohu se vás zeptat, stalo se jim něco nebo provedli něco, že chce FBI vidět jejich byt?“ Bylo vidět, že má o ně strach.
„Bohužel, oba dva jsou mrtví.“
„To je mi líto. Měl jsem je oba rád. Byli to moc hodní lidé.“ Správce zesmutněl ještě víc, otočil se směrem ke schodům a pokračoval dál nahoru.
Došli do sedmého patra, po dlouhé chodbě došli až před dveře 7C, kde bydlela oběť. Walters otevřel dveře.
„Kdyby jste mě ještě potřebovali budu u sebe. Až budete odcházet, stačí jen zabouchnout dveře.“ Rozloučil se s nimi a odešel.
Booth s Kůstkou vešli dovnitř. Byt byl útulně a vkusně zařízený.
Procházeli místnost po místnosti, jestli nenajdou stopu nebo důkaz, který by jim pomohl posunout se dál k objasnění případu...
„Boothe!“ vykřikla Kůstka z obývacího pokoje.
„Kůstko, co je“ a vyběhl z ložnice směrem k ní.
„Našla jsem krev. Je tady na koberci u konferenčního stolku. Musím zavolat do laboratoře, aby sem někoho poslali.“ Vytáhla mobil a začala telefonovat.
„V ložnici jsem nic nenašel a kuchyni taky nic není. Jdu se ještě podívat do koupelny.“
„Brennanová, potřebuji pár lidí na sesbírání důkazů do bytu Tonyho Corwina. Adresa je Roosvelt Street 567.“
Booth zatím prohledával koupelnu, když narazil na další krvavou stopu. „Kůstko, mám další krev.“
Doktorka došla do koupelny a viděla Seeleho, jak se sklání ve sprše. Podíval se nani.
„Tady je další.“
„Je to málo krve. Dospělý člověk při takové strátě krve nezemře. Musíme počkat, až dojedou lidi od nás.
„Myslím, že tady je vrah dostal. Zřejmě to nebude místo vraždy. Jak je ale dostal z bytu, aniž by si toho někdo z ostatních nájemníků všiml. Budu je muset všechny vyslechnout. Zavolám si na pomoc Sweetse.
„Dobře, já zatím počkám tady.“ Sotva to dořekla, zazvonil jí mobil.
„Brennanová,...dobře...děkuji Camillo.“ Položila telefon a šla za Boothem.
„Volala Camilla, mají už zprávu z toxikologie. Všechny testy u obou těl jsou negativní na jakékoliv drogy či jiná psychotika. Ani jiné léky.“
„To by odpovídalo. V koupelně jsem našel jen kapky na kašel.“ Booth se na chvíli odmlčel. „Dva mladí, spořádaným životem žijící lidé, měli naplánovanou společnou budoucnost. A pak je někdo zavraždí. Co je tohle za svět. Někdy to opravdu nechápu.“ „Camilla říkala, že Hodgins zjistil dobu smrti. Susan Tradeová nebyla ve vodě déle jako dva dny. Ale Corwin už zemřel před čtyřmi dny.“
„To znamená, že vrah zabil nejdříve Corwina a vhodil do jezírka.
S Tradeovou si „hrál“ další dva dny, než ji zabil a zbavil se jejího těla. Co je to k sakru za bastarda?!“
Kůstka se smutně podívala na Bootha. „Ještě pořád neznáme vražednou zbraň. Není taky hotová pitva Susan Tradeové.“
„Nemáme nic. Snad něco budou vědět sousedi.“
„Už si volal Sweetsovi?“
„Jo, už je na cestě.“


Sweets dorazil o půl hodiny později od telefonátu s Boothem. Vyběhl všech sedm poschodí až k bytu 7C.
„Tak jsem tady, agente Boothe“ vyhrkl ze sebe Sweets s úsměvem.
„Sweetsi, konečně. Co vám tak dlouho trvalo?“ opáčil Booth.
„Ehm,...no vlastně, musel jsem se po cestě zastavit ještě v Jeffersonu, něco tam zařídit, a ...“
„Dost, vše nemusím vědět. Je mi to jasné.“
„Daisy posílá tohle dr. Brennenové. Mohla by to potřebovat.“
„Děkuji, Sweetsi. Tohle vážně budu potřebovat,“ dodala Brenn a vzala od Sweetse kufřík.
Ve stejnou chvíli dorazili i laboranti z Jeffersonova institu, aby prozkoumali byt a odebrali krev, kterou našli Booth s Brennanovou.
Doktorka se k nim přidala, jelikož si Booth povolal Sweetse.
Oba muži odešli, aby se poptali sousedů, jestli náhodou někdo něco nebo někoho neviděli. Doufali, že budou mít trochu štěstí a cokoliv zjistí.


„Čtvrtý a sedmý obratel“ vykřikla Daisy. „Mám to.“
Camilla se lekla a prudce sebou trhla. „Přišla jste na něco, slečno Wicková?“
„Čtvrtý a sedmý obratel,“ zopakovala znovu. „Jsou tam jednoznačné stopy po vražedném nástroji. Prozkoumala jsem spoustu kostí, na kterých byly stopy řezných a bodných ran, ale tady je jasně viditelná stopa zubatého ostří. Půjdu za Angelou, aby naskenovala kosti, zjistíme tak, kde přesně se nacházeli bodné rány.
„Dobře, běžte za Angelou. Vynikající práce, Daisy.“
Daisy se pyšně usmála a šla za Angelou.
Angela byla ve své kanceláři a znovu kontrolovala záznamy Corwina a Tradeové, jestli neobjeví důkaz, podnět, který vedl vraha k jejich smrti. Nic však nenacházela.
„Dobrý den Angelo,“ pozdravila Daisy. „Potřebuji naskenovat kosti, abychom mohli zjistit všchny bodné rány, jestli se shodují se stopami na kostech.“
„Jistě. Už jste našli způsob jakým zemřeli?“
„Ano, muž zemřel na bodnou ránu do srdce. Ta žena je ještě na pitevně, výsledky by měli být do hodiny.“
Angelina tvář se semkla v lítost. „Pracuji tady už pár let, ale pořád si nemůžu zvyknout na brutalitu, bolest a utrpení mrtvých.“ Z hluboka si oddechla a začala se skenováním kostí. Celé to trvalo pár minut.
„Tady je to. Označte mi prosím, všechny bodné rány na hrudníku.“
Angela udělala co Daisy řekla.
„Páni, tolik bodných zranění jsem ještě neviděla,“ vykřikla Daisy. „Je jich tam přesně sedmnáct. K tomu přičtu poranění na hlavě, zraněná ruka a noha, rozdrcená pánev. Toho muže někdo hodně nenáviděl, že mu provedl takové věci.“
„To máte pravdu, Daisy. Kdo jen tohle mohl udělat.“
„Angelo, zjistěte mi prosím, o jakou zbraň se jedná. Našla jsem výrazné stopy po ostří na čtvrtém a sedmém obratle.“
Angela spustila zařízení na porovnávání důkazů. „Mám to. Je to nůž, používaný v profesionální gastronomii...Oh můj bože, jde o nůž na porcování masa.“
„Zjistíte i druh nebo značku?“
„Jistě, malý moment...Jde o nůž firmy Messer&Spoon. Příznačný název. Vytisknu vám to.“
„Musím to říct dr. Soroyanové.“
„Počkejte!“ Angela se zarazila. „Něco tady je.“ Ukázala na obrazovku, na mužskou pánev. Přiblížila to místo a zvětšila. „Vypadá to jako stopa od nějakého kola.
„Máte pravdu.“ Daisy přešlo veškeré pracovní nasazení. Byla zklamaná. Jak jí mohlo uniknout něco tak...jak jí vůbec mohlo něco uniknout. Vždy se snažila být naprosto pefektní. Jejího výrazu si všimla i Angie.
„Nebuďte k sobě tak přísná. Vím, co si myslíte, že jste to měla zjistit už předtím, ale...“
„Jistě, já vím. Musím být příště více obezřetnější,“ skočila Angele do řeči.
„Dobrá, srovnám nalezenou stopu s databází institutu.“ Systém začal se srovnáváním, až nalezl shodu.
„Máme to. Je to stopa od pneumatiky vozidla. Tyto pneumatiky se používají pro velká auta, dodávky.“
„Musím to jít říct dr. Soroyanové. Moc děkuji Angelo,“ vděčně poděkovala Daisy.
Když Daisy odešla, Angela si na velké obrazovce spustila fotky Michaela a Jacka. Potřebovala na chvilku myslet na něco mnohem lepšího. Na svoji rodinu.


FBI procházela byt od bytu, ale nikdo jim nedokázal odpovědět. Nikdo nic neviděl a ani neslyšel. Zbývalo jim už posledních pár bytů, když zaklepali na dveře bytu 3E.
„Dobrý den. FBI. Zvláštní agent Booth a toto je dr. Sweets. Můžeme s Vámi mluvit?“
Ve dveřích stála mladá žena. „Jistě, pojďte dál. Jmenuji se Wanessa Carlton. Jak vám mohu pomoci?"
„Znala jste Steva Corwina nebo Susan Tradeovou?“
„Ano, Steva znám už pár let. Bydlel tady, když jsem se sem stěhovala. Zhruba před měsícem se k němu nastěhovala jeho přítelkyně Susan. Seznámil nás, myslel si, že bysme si se Susan mohly rozumět. Staly se z nás přítelkyně.“ Žena se na chvíli odmlčela. „Co se stalo, že se o ně zajímá FBI?“
„Je nám to moc líto, ale oba jsou mrtví.“
„Cože?...To není možné...Kdo to udělal?“
„To se právě pokoušíme zjistit. Neviděla jste něco podezřelého? Mohli třeba odejít s někým cizím, mohli být zranění. Neslyšela jste podivné zvuky? Mělo by to být zhruba tak dva až čtyři dny zpátky.“
„Je mi líto, byla jsem zrovna v práci. Pracuji v restauraci Millennium, a někdy končím i ve dvě v noci. Mluvili jsme spolu ve středu, minulý týden. Těšili se na společnou dovolenou. Steve mi dokonce prozradil, že chce o dovolené požádat Susan o ruku. Měla jsem z nich takovou radost,“ řekla smutně a po tváři ji začali stékat slzy. „Nic víc opravdu nevím.“
„Dobře, děkujeme vám za spolupráci. Kdybyste si na cokoliv vzpoměla, tady je má vizitka. Zavolejte kdykoliv.“
„Jistě. Na shledanou.“
„Na shledanou,“ rozloučili se a vyšli z bytu na chodbu.
„Myslím, že tady nám nikdo moc nepomůže ,“ odvětil Booth.
„Snad to nevzdáváte, agente,“ lehce se usmál Sweets.
„Ne, to nikdy. Ještě musíme navštívit devět bytů. Možná tam budeme mít více stěstí.“
Oba muži sešli po schodech o patro níž. Chtěli zaklepat na první dveře, ke kterým došli, když uslyšeli za zády hlas.
„Pánové, vy jste od FBI?“
Otočili se a viděli ženu staršího věku, jak se opírá o dřevěnou hůlku.
„Ano, madam jsme od FBI,“ odpověděl Booth.
„Pojďte se mnou dovnitř, do mého bytu. Myslím, že to, co vám řeknu, by vás mohlo zajímat.“
Booth se Sweetsem se na sebe podívali a vešli do bytu, kam je zvala starší dáma.
„Posaďte se prosím.“
„Děkujeme. Chci se zeptat, madam na vaše jméno.“
„Mladíku, jmenuji se Molly Sandersová a bydlím tady už dobrých dvacet let.“ Dáma se usmála.
„Paní Sandersová, víte proč jsme tady?
„Zřejmě kvůli tomu mladému páru ze sedmého patra.“
„Správně. Viděla jste něco?“
„Ano. Ale musíte mě omluvit, že jsem na to neupozornila dříve.“
„Dobře. Tak prosím, povězte, co jste viděla.“

* * *
Pokračování příště...
* * *



 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář