Jdi na obsah Jdi na menu
 

Úvodní strana > Povídky

Osudové setkání

2.část


Autor: Jitka Brhelová
Pár: Booth a Brennanová

 



* * *
Když dojeli Booth s Kůstkou na místo nálezu ostatků, Cam a Hodgins už pracovali na ohledávání těla a sbírání důkazů. Booth odešel k policejnímu seržantovi. Ten vyslýchal muže, který nalezl tělo. Temperance si nazula holínky, vzala kufr se všemi potřebnými nástroji a vydala se směrem ke Cam.

„Ahoj Camillo, tak co tu máme.“ Kůstka pozdravila a viděla Camillu, jak se sklání nad ostatky, ležící na břehu jezírka ve Washingtonském parku. Tělo bylo svázané provazem a zčásti zatěžkané kameny.
„Ahoj Temperance“, pozdravila ji Camilla a usmála se na ni.
„Podle prvních poznatků to vypadá, že jde o muže. Těžko říct, tělo je témeř rozložené a navíc je tu silně zdeformovaná oblast pánevní. Myslím, že bude nejlepší pozůstatky ihned převést k nám.“
„Dobře, podívám se na to...Máš pravdu, jde o muže, věk něco mezi třiceti až čtyřiceti let. Vše nasvědčuje tomu, že zemřel na rozsáhlé poranění dutiny břišní, také má zlomenou levou nohu v holeni a vykloubené pravé zápěstí. Musel se hodně bránit. Možná se pokusil o útěk nebo byl mučen.“
„Myslíš, že ho někdo unesl, mučil a pak zabil?“
„Nevím, raději ho převezeme do laboratoře. Půjdu za Boothem. Třeba někdo něco viděl.“
Kůstka odešla za Boothem, aby se s ním podělila o své poznatky.
Camilla mezitím požádala asistenty, aby všechny části těla pečlivě zabalili a odvezli do institutu k bližšímu prozkoumání. „Něco jsem našel“ vykřikl Hodgins a zamířil si to směrem k vyšetřovatelům. Vypadal nervózně.
„Co je to?“ zeptala se Kůstka a dívala se na larvy, které se pohybovali po stěnách sklenice, kterou entomologové používají na odebírání vzorků.
„To jsou larvy bzučivky. Jsou všude na ostatcích. Ale něco mi tu nehraje.“
Všichni se se zaujetím podívali na Jacka.
„Tak už mluv Hodginsi, co se děje?“ řekl Booth a byl značně neklidný.
„Jde o to, že tyto larvy jsem nenašel na těle, ale na břehu jezírka.“
„Jak to myslíš Hodginsi?“
„Myslím to tak, že buď toho ubožáka někdo odtáhl do vody, aniž by věděl, že není úplně mrtvý a on se nějakým způsobem dostal na břeh, kde zemřel. Nebo...“
Jack se na chvíli odmlčel. Něco ho napadlo, no myslel si, že je to hloupost, ale zkusil to.
„Nebo máme v jezírku další tělo. Mělo by se prohledat.“
„Dobrá, já sice nerozumím těm vašim předpokladům a doměnkám, ale vím, že cokoliv řeknete, je pravdivé.“
Booth vytáhl telefon a vytočil číslo na potápěče, kteří pracují pro FBI.
„Za chvíli dojedou.“ Položil telefon. „Já počkám s Kůstkou tady, jestli potápěči něco nenajdou a vy můžete odjet do labáku...“
„Dobře“, kývla Cam. „Já s Jackem pojedeme do labáku, svolám všechny stážisty, co budou moct přijet. Myslím, že pokud se potvrdí Jackova hypotéza, bude dnešní den zatraceně dlouhý.“

Kůstka se smutně podívala na Bootha. Ten na ni. Oba dva věděli moc dobře, že dnes už Christine neuvidí. O to víc mu bylo líto Kůstky, která toho měla v posledních dnech opravdu hodně. Kromě práce v laboratoři, měla zrovna spoustu vyřizování kolem své nové knížky... Musel ji nějak rozveselit. V tu chvíli přijeli potápěči. Byli tady opravdu rychle.

„Agent Booth?“ zeptal se mladík, který k němu přistoupil. Nevypadal, že by měl moc zkušeností s vedením týmu. Bylo mu něco kolem třiceti, hubený, drobné postavy.
„Seržant Taylor Smith, pane“ odvětil mladík Boothovi, který se na něj ještě pořád díval se zvláštním výrazem.
„Jo, to jsem já. Jste tu rychle. Potřebujeme prohledat tohle jezírko. Podle šprtů by se v něm mělo nacházet tělo.“
„Šprtů?“ zeptal se s podivem seržant.
„Hm, vědců z Jeffersonova institutu. FBI s tímto institutem spolupracuje“ odpověděl Booth seržantovi, který měl ve tváři nechápavý výraz.
„Rozumím, pane. Můj tým je už nachystaný. Jdeme na to“ odvětil mladík a odešel ke svému týmu potápěčů.
Trojice mužů oblečená v neoprénu si kontrolovala kyslíkové bomby a čekala na rozkaz seržanta Taylora.
„Pánové, dejte se do hledání“, rozkázal seržant Taylor svým mužům. Vytáhl telefon a začal s někým hovořit.
Mezitím se Booth vrátil ke Kůstce, která pomáhala Cam s naložením vzorků do auta.
„Napadlo mě, ža až tady skončíme, mohli bysme zajít na rychlý oběd do Royal Dinner, než se vrátím do Jeffersonu. Co tomu říkáš?“ Kůstka se s letmým úsměvem podívala na Bootha.
„To je dobrý nápad Kůstko“, a políbil ji na tvář.

„Pane, něco jsme našli.“ Vynořil se jeden z potápěčů a volal na svého šéfa.
„Máte tělo, Jacksone“ zavolal Taylor na muže, kterému z vody trčela hlava.
„Ano pane, myslím, že je to tělo“ vykřikl muž.
Zvedl vysílačku a zavolal kapitánovi člunu, který kroužil po hladině jezírka.
„Carle, jeďte tam a vyzvedněte tělo.“
Taylor se otočil k Boothovi, který si ztěžka povzdechl.
„Dnes bude opravdu dlouhý den.“

Booth si všiml na Kůstčině tváři smutného výrazu. Udělal pár kroků směrem od ní, vytáhl telefon a začal něco vyřizovat. Ve stejnou chvíli připlul ke břehu člun. Potápěči z něj opatrně vynesli tělo, které bylo celé svázané provazem a zatěžkané kameny. Položili ho na plachtu, kterou si předem Kůstka připravila. Na první pohled viděla, že tohle tělo je něco spíše pro Camillu, jak pro ni.

„Je to žena, věk mezi dvacetipěti až třiceti,“ konstatovala Kůstka a pohledem sjela celé její tělo. Zamrazilo ji při pohledu na její hrudník. „Zřejmě zemřela na bodná zranění, ale více zjistíme v laboratoři. Proto našel Hodgins červy na břehu. Vrah ji zřejmě zabil, svázal provazy a zatěžkal kameny. Byla moc těžká, aby ji dostal do člunu. Proto také Hodgins našel na břehu ty červy, jenž se pásli na krvavé stopě, které tam zanechalo její tělo, když ho vrah vlekl do vody.“
Booth na ni pohlédl a konstatoval, že vrahem tedy musela být pouze jediná osoba. „Mám obavy, že půjde o sériového vraha. Žena byla stejným způsobem svázána a zatěžkána jako ten muž na břehu.“ Kůstka se podívala na asistenty, kteří nakládali tělo do auta. „Tělo odvezte do Jeffersonova ústavu. Předejte ho doktorce Saroyanové.“
„Tady jsme zřejmě skončili, nechám tady naše techniky, aby místo ještě jednou důkladně prohlédli, abychom něco nepřehlédli“, dodal Booth a otočil se směrem k seržantu Taylorovi. „Vám děkuji za spolupráci, seržante.“
„Nemáte zač, agente Boothe, kdykoliv k službám.“
Tmavovlasý mladík se s nimi rozloučil a se zbytkem týmu odjeli z místa činu.
„Půjdeme na oběd?“
Kůstka se podívala na Bootha a spatřila jeho natěšený výraz.
„Půjdeme, jsem hladová.“ Sbalila si svoji tašku, převlékla se a pak společně s Boothem odjeli do Royal Dinner na oběd.


Když Angela přijela do Jeffersonu, nebylo tam ani nohy. Ostatní ani ostatky ještě nedorazili. Namířila si to přímo k sobě do kanceláře, aby si připravila potřebné věci k nákresu lebek mrtvých a počítačovou simulaci, která výrazně pomáhala při určování způsobu smrti obětí. Nebyla ovšem sama. Měla velmi milou společnost. Michaela. Spinkal v kočárku. Když si ale vzpoměla, jak Camilla reagovala posledně na přítomnost Michaela v laboratoři, nebylo jí moc veselo. Neměla jinou možnost.
Michaelovy jesle byly zavřené, chůva měla již slíbené volno a Angelin otec byl na turné. Třeba to nebude tak zlé, Camilla to určitě pochopí, dušovala se Angie.

„Angelo, co tu dělá Michael?“
Angie sebou prudce škubla a otočila se. Ve dveřích stála Cam s přísným výrazem ve tváři.
„No víš Cam, moc mě to mrzí, ale nevěděla jsem, kam ho mám dát. Dnes jsme měli být spolu, chůva má volno, já...“
„Podívej, právě přivezli dvě těla, bude tady spousta práce. Než ale dojede dr. Brennanová a začne ohledávat ostatky, zbývá ještě chvilka. Zkus si sjednat hlídání“, skočila jí do řeči diplomaticky Cam.
„Dobře, pokusím se, co se dá dělat. A nezlob se Cam.“
„Nezlobím se, jediný Michaelův úsměv mě úplně odzbrojí, jako právě teď“, usmála se Camilla a odešla.
Michael byl vzhůru a Angela nemeškala a začala obvolávat známé, kteří by Michaela mohli pohlídat.


Mezitím si v Royal Dinner dopřávali Booth s Kůstkou oběd, když zazvonil Boothovi telefon.
„Booth...ano, už jsme tady...určitě...ahoj“ a zavěsil.
„Kdo to byl Boothe?“
„To je překvapení“ a šibalsky se usmál.
„Víš, že nemám ráda překvapení.“
„Já vím, ale tohle se ti bude líbit“ a zase se usmál.
Ve chvíli Kůstku něco zatahalo Kůstku za vlasy. Prudce se otočila a uviděla Lacey s Christine. Byla šťastná.
„Po obědě tě odvezu do institutu, Lacey s malou domů a vrátím se do kanceláře. Ověřím si informace, jestli náhodou naši něco nezjistili. Pak se vrátím za tebou“, řekl Booth a mrkl na Kůstku.
„Dobře, Boothe...“ zazvonil její telefon „Brennanová...Angelo, co se děje?...Dobře, něco mě napadlo. Počkej nás v institutu, za chvíli tam budeme.“ Kůstka zavěsila a otočila se směrem k Lacey.
„Lacey, vím, že toho máš hodně, ale nevadilo by ti, kdybys pohlídala ještě jedno dítě. Má kamarádka má skoro dvouletého chlapečka a potřebuje pomoct.“
„Nevadí mi to, dnes i zítra mám stejně volno, tak není problém.“
„Děkuji ti. Pojedeme tedy do Jeffersonu, Angela s Michaelem už na nás čekají.“
Zaplatili a odjeli do institutu.

Když dojeli k institutu, Angela i s Michaelem je očekávali před vchodem do Jeffersonu.
„Ahoj Angie, Lacey pohlídá Michaela. Booth je odveze k nám domů.“
„Ahoj Brenn, děkuji ti, moc si mi pomohla. Vzala jsem Michaela do laboratoře, ale znáš Camillu, začala mírně vyšilovat“ postěžovala si kamarádce Angela.
„Já to slyšela“ ozvalo se Angele za zády.
„Promiň, nemyslela jsem to tak“ omluvila se Angie.
„Já vím. Nechci vám kazit rodinné setkání, ale uvnitř na nás čekají dva nebožtíci, kteří si přejí od nás objasnit svou smrt,“ usmála se na všechny přítomné Camilla a vzápětí zmizela za dveřmi institutu.

„Tak mi jedeme“ a přitom Booth usazoval druhou sedačku do dvého služebního vozu, do které posadil Michaela.
Matky se rozloučily se svými dětmi. Booth i Lacey nastoupili do vozu, oběma ženám zamávali a pak odjeli směrem k domovu. Brenn s Angie se otočily a zmizely za dveřmi institutu tak rychle, aniž by si jedna z nich všimla vozu, který stál opodál. Když se Booth rozjel se svým vozem, šedé oprýskané vozidlo nastartovalo a vydalo se za ním. Někdo Bootha s Lacey sledoval.

 

* * *
Pokračování příště...
* * *



 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

zaujímavé :)

(ange, 26. 4. 2012 14:53)

neviem sa dočkať ako to bude pokračovať ... veľmi pekné, napínavé... :-)

ou

(Kvietok, 25. 4. 2012 16:34)

ou kto to môže byť? žeby ten vrah? teraz som napätá :D rýchlo ďalšiu časť :)veľmi pekné